Chatušaš
Kmeny Chetitů přišly do Anatólie na poč. 2. tis. př.n.l. a dobyly zemi od chatijských vládců. V době svého vrcholu byla Chetitská říše jednou z největších mocností starověku a zahrnovala nejenom Malou Asii, ale také království Aleppo a Babylón. Rozvoj chetitské kultury vedl ke stavbám opevněných měst s otevřenými chrámy a obrovskými paláci. Městský okrsek Hattuša byl osídlen již ve 3. tis. př.n.l. Chatušiliš I. zvolil město v 17. st. př.n.l. za svoje sídlo. Ve 14. st. př.n. l. rozšířil Šupiluliumaš I. chetitské panství až do Sýrie.
V důsledku toho se střetl s Egyptem. Vládcové Chatušiliš III. a Turhalija IV. vybudovali v následujícím období chrám, městské hradby a skalní svatyni Yazilikaya. Kolem r. 1200 př.n.l. padla chetitská říše za oběť útokům mořských národů a Thrákům, kteří město Chatušaš vypálili. Posledním chetitským králem byl Šupiluliumaš II. Po asi 300 letech, v 9. st. př.n.l. osídlili oblast Chatušaše Frýgové. Malé město zde přetrvalo do 6. st. př.n.l.
Ruiny chetitského osídlení byly poprvé odkryty v r. 1834 Charlesem Texierem. První vykopávky prováděli v l. 1906 - 1907 Winkler a Pulchstein. Město zabíralo strmě se svažující prostor posetý skalními ostrohy na jihozápad od Bogazkale. Několik budov kdysi stálo na široké pláni. Büyük Mabet se nachází hned za prodejnou vstupenek. Jedná se o tzv. Velký chrám, který má dochované velké čistě vytesané kamenné prahy s přesně vyvrtanými otvory pro upevnění nosných trámů. Jedná se o jednu z největších a nejlépe dochovaných chetitských staveb, jeden za sedmdesáti původních chrámů. Byl zasvěcen bohu bouří Teshubovi a je z období vlády Chatušiliše III. (13. st. př.n.l. Chrám byl postaven z pískovcových bloků na ploše 42 x 64 metrů. Byl tvořen centrální chrámovou budovou obklopenou asi 78 skladovacími místnostmi.
Za bránou do posvátného území se nacházely sochy 4 lvů. Během vykopávek zde byla objevena chetitská knihovna s mnoha hliněnými destičkami. Hradní bránou se dojde k samotnému hradu Büyük Kale. Kamenné základy nesly kdysi stavbu z hrázděného zdiva z vepřovic. Svými rozměry 135 x 160 metrů je to největší chetitská stavba. Pevnost byla tvořena třemi terasovitě uspořádanými nádvořími, aby v případě nebezpečí mohlo být bráněno každé samostatně. Spodní a střední nádvoří sloužilo služebnictvu a rádcům královské rodiny, zatímco horní nádvoří tvořilo vlastní palác. Zde býval umístěný chetitský archiv. Byla to rezidence všech chetitských králů. Dnešní poslední stavba byla postavena ve 13. st. př.n.l. na terase 250 x 140 metrů. Hrad býval obklopen mohutnou zdí s kulatými věžemi.
Asi 300 metrů od velkého hradu se nachází Nišantepe, skalní nápisy. Malý pahorek se zvedá přímo uprostřed města. Na jeho východní straně se nacházejí pamětní nápisy králi Šupiluliumašovi II. Cesta dále pokračuje kolem městských hradeb. Zde stojí za pozornost Královská brána Kralkapi, soustava bran Yerkapi s podzemní chodbou a především Lví bránou. Lví brána je dvojitá, zaklenutá. Lvi symbolicky ochraňovali Chatušaš od nepřátel a zlých duchů. Dnešní sochy lvů jsou jen kopiemi.
Na nejvyšším vrcholu města se nachází Brána sfing, která byla součástí 70 metrů dlouhého tunelu. Tunel vede z vnitřní strany hradeb na vnější. Tunel byl vystavěn za použití techniky krakorcového oblouku, řad plochých kamenů klonících se jeden k druhému a vytvářejících tak trojúhelníkovitý profil. Je pravděpodobné, že tunel splňoval ceremoniální funkci.
Královská brána byla pojmenována podle postavy v reliéfu na levém pilíři vnitřní vstupní brány. Tato figura ve skutečnosti nezobrazuje žádného příslušníka královského rodu, ale představuje boha Tešuba s kloboukem a se vztyčenou levou pěstí, ve které pravděpodobně třímá neviditelný meč. Opět se jedná o kopii.
Asi 3 km od sídliště Chatušaš se nachází skalní svatyně Yazilikaya, kde je na mnoha reliéfech zobrazeno procesí bohů, král Tuthalija IV. (1250 - 1220 př.n.l.) a jednotliví bohové. Chetitské náboženství uctívalo asi 1000 bohů, na skalním reliéfu je jich zachyceno asi 100. Starověká silnice spojovala severní bránu dolního města se Skalním chrámem a zřejmě sloužila k náboženským procesím při zemědělských obřadech. Archeologické výzkumy nazančují, že v nějaké formě zde chrám existoval již kolem r. 1500 př.n.l. Nachází se zde dva skalní reliéfy ze 13. st. př.n.l. Na větším je zobrazeno 66 postav, na levé straně jsou mužské postavy, na pravé ženské. Bohové se střetávají uprostřed nad oltářem. Scéna, která je zde zachycena, znázorňuje boha Tešuba stojícího rozkročmo nad horskými vrcholy a hledícího na bohyni Hebut - ta stojí na panterovi. Přímo za procesím bohyní poblíž vstupu do rokliny je dobře dochovaný obraz zakladatele chrámu Tuthalija IV., který svírá v levé ruce standartu a v pravé ruce okřídlený sluneční kotouč. Proti hlavnímu reliéfu je menší představující krále Tuthalija IV. stojícího na dvou horách. Podle chetitských nápisů se jedná o součást rituálních oslav příchodu nového roku, které se pravděpodobně časově shodovaly s příchodem jara. Místnosti po stranách jsou rovněž vyzdobeny reliéfy.
Menší roklina na pravé straně je střežena dvěma reliéfními sfingami a skupinou 12 postav vyzbrojených meči, lemujících levou stěnu. Jde o válečné figury bohů. Je zde zobrazen i bůh Šarruma objímající krále Tuthalija IV. Bůh je znázorněn jako gigantická postava s kloboukem a s ochrannou paží objímající krále. Objev zpopelněných pozůstatků v nikách ve skále vedle řady reliéfních bohů ozbrojených meči napovídá, že tato část chrámu mohla sloužit jako pohřebiště chetitských králů.
