Palác Topkapi
Sultán Medmed II. Dobyvatel si po ovládnutí města zprvu za své sídlo vybral místo, kde se nyní nalézá slavná istanbulská univerzita. Později se rozhodl vybudovat nový palác Topkapi, což v překladu znamená "Brána děl".
Palác Topkapi stojí na ploše 700 000 m2, což je polovina Monackého knížectví. Palác je obklopen 2 km byzantských zdí a 1,5 km tureckých zdí. Palác není tedy ani tak jenom palácem, ale dalo by se říci, že je malým městem ve městě. Serail, tento klíčový pojem Orientu, byl jednotou všeho: sídlo padišáha a pupek světovládné říše, aréna rozpustilých radovánek a místo smrtelné nudy, náboženské centrum poloviny zeměkoule a dějiště neuvěřitelných kariér. Komplex byl vystavěn na místě starověkého Byzantia.
Vlastní stavba probíhala za Mehmeda Dobyvatele v l. 1459 - 1465. K volbě tohoto místa ho nevedla zřejmě jen sama krásná poloha. Počítal původně spíše s jakýmisi druhem obytného hradu, z něhož by se Istanbul dal nejlépe ubránit. Celý palác je komplexem staveb různých období, které byly vlastně neustále přistavovány. Oficiálním sídlem sultána se stala až za vlády Suleymana Nádherného. Palác byl sídlem vlády až do r. 1853, kdy se sultánové přestěhovali do nového paláce Dolmabahce. V období největšího rozkvětu Osmanské říše zde žilo 5000 lidí. Komplex nyní slouží jako muzeum.
Do paláce se vstupuje tzv. Imperiální bránou z r. 1478. Nikdo, kromě sultánů a zahraničních ministrů ji nesměl projet na koni. Za ní následuje 1. nádvoří, kde sídlili janičáři - elitní sultánova garda. Stojí zde také kostel sv. Ireny, jeden z nejstarších křesťanských kostelů na světě. Nyní se zde pořádají koncerty. Bránou pozdravů z r. 1524 se vstupuje na 2. nádvoří, nádvoří divánu. Diván byla za vlády sultánů městská rada. Na tomto nádvoří se konaly nejvýznamnější ceremoniály Ottomanského období a také se zde slavil příchod nového sultána na trůn. Při přijímání cizích vyslanců se tento dvůr naplnil hodnostáři říše, janičáři a palácovou gardou v nádherných oděvech. Někdy se takovýchto audiencí zúčastňovalo přes 10 000 mužů.
Pod cypřiši se pásly krotké gazely, jeleni, srnci a pštrosi. Je zde celkem 6 chodníků, které vedou k sultánovým lóžím, k Haremu a k Divánu, na 3. nádvoří a ke kuchyním. V sultánových stájích je výstava kočárů. V Divánu se scházela státní rada vždy v úterý po ranní modlitbě. V zasedací síni proti vchodu je zamřížované okno, kterým mohl sultán tajně přihlížet zasedání rady. Zde se rozdávala léna, udělovaly příkazy, přijímaly stížnosti, vynášely rozsudky smrti a vedla se jednání s vyslanci cizích mocností. Sultán byl hlavou vysoce centralizovaného státu. Jeho zástupcem a neomezeným zplnomocněncem panovníka byl velkovezír. Vedle něj zde byli vojenští správci, jimž podléhala právní řízení a kteří ustanovovali městské a zemské správce a duchovní. Pak zde byli úředníci účetní komory, tedy správce pokladu a také úředníci státního sekretariátu, kteří vyhotovovali sultánovy rozkazy.
Vedle divánu je klenotnice, jedna z nejstarších staveb v paláci, Je zde v současnosti umístěna sbírka zbraní. Na pravé straně nádvoří jsou budovy bývalých kuchyní, kde nyní umístěna sbírka porcelánu. Vzhledem k počtu a rozmanitosti exponátů je to jedna z nejvýznamnějších sbírek porcelánu na světě.
Bránou Blaženosti se vstoupí na 3. nádvoří. Brána je z 15. st. a v 18. st. byla rokokově vyzdobena. 3. nádvoří užíval sultán pro svůj každodenní život, který trávil mimo harém. Zde sultán očekával říšskou radu a vyslance a návštěvníky ze zemí Západu. Jsou zde místnosti agů, eunuchů, kteří sloužili sultánovi. Dále je tady Audienční síň sultánů z 15. st. se zlatým trůnem sultána. Za audienční síní se nacházelo vlastní jádro paláce a toto vše zůstalo pro návštěvníky uzavřeno. Stojí zde také knihovna sultána Ahmeda III. z bílého mramoru z 18. st., kde jsou umístěny sbírky oblečení sultánů.
Budova hned za ní je klenotnice. Klenotnice byla původně v pevnosti Yedikule, od r. 1478 byla umístěna v paláci Topkapi. Je to prý 2. nejbohatší sbírka klenotů na světě. Jsou zde umístěny vždy originály, ne kopie. Jsou zde umístěny sbírky nádherné trůny, vzácné oděvy, zdobené zbraně, miniatury a pohádkově bohatá sbírka sultánských pokladů. V první místnosti jsou zbraně, přilby, dýky a svícny, určené pro Mohammedův hrob v Medíně, kromě toho indická zlatá hrací skříňka ve tvaru slona. Ve druhé místnosti je uchovávána proslulá dýka Topkapi se třemi smaragdy, 12 velkými a 124 malými diamanty na jílci. Tato dýka měla být v r. 1747 spolu s 69 jinými cennými dary předána perskému vládci Nádiru Šáhovi, aby ho odvrátila od útoku na osmanskou říši. Šáh byl ovšem náhle zavražděn a dary se vrátily zpět do Istanbulu. Ve třetí místnosti jsou pozoruhodné především největší nebroušené diamanty na světě a 86 karátový diamant. Byl nalezen v 17. st. v odlehlé čtvrti Istanbulu. Jsou zde také dva velké svícny z ryzího zlata, z nichž každý váží 49 kilogramů a dohromady jsou osazeny 6666 diamanty. Sultán Abdülmecid je chtěl věnovat svatyni v Mekce. Zlatem okovaný a 954 smaragdy a olivíny osazený trůn sloužil sultánovi při audiencích pod Branou Blaženost. Do čtvrté místnosti se dostaneme přes zastřešenou terasu s krásným výhledem na Bospor. Kromě indického dřevěného zlaceného a 25 000 perlami ozdobeného trůnu Nádira Šáha zde najdete i šavli Suleymana Nádherného, slonovinou a drahokamy vykládané pušky, ale i křesťanské relikvie, údajně kosti ruky, paže a lebky Jana Křtitele. V jedné budově lze shlédnout islámské relikvie: plášť, vousy, korouhev a meč Prorokův, stejně jako meče prvních čtyř chalífů Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího, dále posvátné předměty z Mekky: klíče a zámky ze svatyně Kaba a schránka z masívního zlata na posvátný černý meteorit.
Poslední částí paláce je 4. nádvoří, na kterém jsou terasy, pavilóny a zahrady. Je zde mozaikami zdobený Bagdádský kiosek, pozlacený baldachýn z r. 1641 s vyhlídkou na zátoku Zlatý roh.
Harém
Na 2. nádvoří stojí také místnosti harému.
Pokud byl serail srdcem říše, byl harém srdcem seraile. Byl to svět sám pro sebe, oddělený od zbývajících částí paláce, labyrint průchodů, nádvoříček, schodišť a místností všeho druhu, celkem kolem 300. Harém je slovo arabského původu a znamená původně mnohoženství. Do 19. st. žilo v harému kolem 300, někdy se uvádí i 500 dívek z různých zemí, které sem přišly ve věku 5 - 6 let a byly zde vychovány. Jejich výchova spočívala ve výuce psaní a čtení, ve výuce Koránu a učení se ručním pracím, společenskému chování a dvorní etiketě. Tyto dívky se nazývaly odalisky. Z těchto dívek si sultán vybíral 12 vyvolených, které mu mohly osobně sloužit. To byly konkubíny. A z nich se vybíralo 4 - 7 manželek sultána - tzv. Kadin efendi. Favoritky mezi sultánovými manželkami se nazývaly haseki. V harému bydlela sultánova rodina, jeho manželky, milenky a princové do věku 11 let a celý harém ovládala sultánova matka, valida. Většinou to nebyla Turkyně. Kdysi sama přišla do harému jako otrokyně. Náklonnost syna zaručovala matce vliv. Matka mohla žít v místnostech bezprostředně sousedících s pokoji sultána. Její moc byla opravdu nesmírná. Nejen v harému, ale v celé říši. Vzhledem k podřízenému postavení ženy v osmanské společnosti bylo výsadní postavení sultánovy matky velkou výjimkou. Avšak v důsledku této vládnoucí role byl harém také místem jemně spřádaných intrik a smrtelných svárů.
Valida, hlavní ženy, konkubíny, vezíři a eunuchové proti sobě vedli nemilosrdný boj o vliv na sultána a tím o moc v říši. Např. z obrovského harému Murada III. vzešly 103 děti, z nichž při sultánově smrti v r. 1595 žilo ještě 20 synů a 27 dcer. Jedna z jeho žen, rodilá Benátčanka Baffo, neváhala ani okamžik a postarala se o zavraždění 19 bratrů Mehmeda III., aby jej dosadila na trůn sama se stala validou. Baffo dělala vysokou politiku a straší jako děsivý zjev ve všech kronikách 17. st., které vstoupilo do osmanských dějin jako století "ženského sultanátu".
Kromě žen, které byly vybírány pro sultánovo potěšení a oblažení kvůli své kráse, žil v harému ještě velký počet otrokyň a hlídačů - eunuchů. Tito eunuchové harém také obsluhovali. Nejmocnějším úředníkem v harému byl Aga - nejvyšší eunuch. PO velkovezírovi a nejvyšším duchovním osmanské říše stál na třetím místě u dvora. Byl nejdůležitějším prostředníkem mezi ženami a ostatním světem. Jeho hlavním úkolem byl dozor nad harémem a obstarávání žen pro sultána. Hlavně to byly Čerkesky a Gruzínky. Ženy mohly ve vzácných případech opustit harém. Při tom se ale úzkostlivě dbalo, aby nebyly nikým spatřeny.
Na prvním nádvoří paláce se nachází Archeologické muzeum. Prvořadým exponátem je Alexandrův sarkofág, v němž sice Alexandr nebyl pohřben, ale je na něm znázorněn. Tyto reliéfní scény zobrazují jednu z Alexandrových bitev. Sarkofág byl nalezen v Sidonu a pochází z r. 310 př. n. l. Je zachován zcela neporušený. Dále jsou zde zajímavé další sarkofágy, řecké, římské a byzantské hlavice a busty římských císařů, mezi jinými busta Augusta, Tiberia, Hadiána, Marca Aurelia, Diokleciána a Konstantina Velikého. V Muzeu starého východního umění si lze prohlédnout sbírku především babylónských a asyrských exponátů. Pozoruhodné jsou fajánsové cihly se žlutými lvy a bájnými zvířaty na modrém pozadí, pocházející z Procesní cesty vedoucí k Ištařině bráně v Babylónu, která je dnes zrekonstruována v berlínském muzeu.
