Podzemní města
- asi 30 dodnes známých měst - přístupná asi 1/10. Nejvýznamnější z nich jsou Kaymakli a Derinkuyu. Není zcela jasné, kdo města zakládal - pokračující přestavba znemožňuje jednoznačně určit dobu jejich vzniku, pravděpodobně byla osídlena již před 5.stol.př.n.l.
V 7.-10.stol. je užívání měst zřejmě intenzivnější - křesťané se museli skrývat před arabskou invazí, poslední obyvatelé města opustili většinou již ve 13.stol. Někde žili křesťané až do r.1924 - turecká vláda je musela vysídlit.
Komplexy měly několik poschodí - obvykle více než 10, většinou propojená příkrými větracími šachtami zakončenými vodními cisternami. Horní poschodí - obytné místnosti: pokoje, kuchyně.... , spodní poschodí - skladiště, vinné sklepy, úkryty spodní podlaží osvětlována nejprve pomocí pochodní, později olejovými lampami v mnohých výklencích a na stropech zanechaly černé stopy.
Nepravidelné uspořádání místností - svědčí o postupném rozrůstání komunit a potřebě dalších místností vedle obytných místností také množství kaplí a kostelů obvykle jednoduchého čtvercového půdorysu s malými klenutými apsidami a oltáři. Místnosti jsou navzájem propojeny spletí chodeb s valenou klenbou nebo rovnými stropy.
Chodby se sbíhaly do jednoho místa - v případě napadení vchody snadno zataraseny - zavaleny obrovskými kamennými kotouči - uschovány ve výklencích a v případě potřeby vyvaleny ke vchodu ==> v případě nebezpečí jednotlivá patra izolována. Měkká hornina byla využívána rovněž k výrobě předmětů obvykle zhotovovaných ze dřeva: skříně, stoly, lavice, postele, police
